Jak vznikla kniha plná malých radostí

Jmenuji se Iva, jsem máma dvou malých holčiček a napsala jsem knížku o malých radostech. 

Napsat tuto knihu mě napadlo během uspávání mé první dcerky - někde mezi pohádkami, zpíváním, hlazením, kojením, předstíráním toho, že spím (zoufalá technika, která zatím nikdy nevedla k uspání neuspatelného dítka :) se moje mysl pomalu dostala na nějakou úplně jinou úroveň. A v tu chvíli mě to napadlo. Že chci napsat knihu, to byl už můj dětský sen, ale že chci napsat právě TUTO knihu, to mě napadlo právě tehdy. A dokonale mě to probralo. Nechala jsem rozjívenou dcerku rádit a začala psát - kouskem tužky na papír mezi obrázky Krtka - a v tu chvíli se mi před očima rýsovaly kontury, které jsem pak v následujících měsících xkrát měnila a posouvala, ale právě tehdy to byl základ knížky, kterou nyní držím v ruce, ke které si můžu přivonět. Další věci jsem vymyslela na pískovišti, během čištění zubů, při pohledu na nebe. 

Děkuji, že čtete.  

Od samého počátku bylo jasné, že vizuální podoba mé knihy - knihy o štěstí, o radostech, o přítomném okamžiku - bude úplně stejně důležitá jako všechna ta slova, kterými plním jednotlivé stránky, se kterými si hraju, kterými se snažím vyjádřit pocity, atmosféru, vzpomínky, radosti, naději. Jinak než slovy to neumím. A potřebovala jsem někoho, kdo to umí i jinak, někoho, kdo vidí svět v obrazech, neotřele, po svém, a přece tak, aby to ladilo s mým chápáním světa. Trvalo měsíce, než jsem na toho člověka přišla. Přitom rozhodně platí, že ta nejlepší řešení bývají ta nejjednodušší! 

A taky bych vám ráda představila vizuální koncept: malé milé radosti všedních dnů jsou ztvárněny malými milými figurkami, díky kterým můžete spatřit svět z originální perspektivy, doslova "v detailu". Autorem fotografií je streetartový umělec moustache, který se podílel na designu Lennonovy zdi v Praze, je to kreativec a nadšenec a mimo jiné můj manžel. 

Děkuji moustachovi za spolupráci, za všechny skvělé nápady a celý tvůrčí proces, který probíhal většinou buď na hřišti mezi skluzavkami nebo s deci vína o půlnoci po uspávání. S textem jsem byla střídavě na pochybách a pořád bych něco měnila, ale ten vizuál... ten je prostě bomba :-) 

S návrhem obálky, sazbou a poetickými vlnkami, které se prolínají celou knihou, nám pomohlo nejmilejší studio kapitola. 

Na samotném konci knihy najdete prostor, do kterého může každý z vás vepsat svoje radosti, a potom - pokud budete chtít - můžete knihu poslat dál. Ráda bych lidi podpořila ve sdílení - knih, věcí, myšlenek, radostí. 

Věřím, že největší radost je právě ta sdílená. A taky se mi líbí představa ohmatané, častým používáním zkrabatělé knihy, kterou nosíte po autobusech a kavárnách a kterou po dočtení darujete někomu vám blízkému. Aby ji nosil zase on po těch svých oblíbených místech, četl ji popořadě nebo odzadu nebo na přeskáčku, na jejích posledních stránkách luštil různými písmy popsané radosti lidí, kteří ji v ruce drželi před ním, a jal se tam vpisovat ty své. Protože to je ten příběh, který dáte knize až vy a všichni ti, kteří ji četli před vámi a po vás. 

• Marie Doležalová

• Ejvifreedom

• Veronika Hejlíková